Chybné informace a dezinformace

Chybné informace a dezinformace jsou obsahy, které uvádějí příjemce v omyl a mají vyvolat určitý účinek. Často se objevují v souvislosti s mediálně sledovanými a emotivními tématy, zejména tehdy, když se v krátkém čase šíří mnoho protichůdných informací. V takové situaci může mít příjemce potíže s posouzením, co je spolehlivé a co je pouze sugestí, interpretací nebo manipulací.

V praxi se setkáváme se dvěma hlavními scénáři.

Prvním z nich je mylná informace (angl. misinformation), tedy šíření nepravdivých informací bez zlého úmyslu, například ze strany známých, kteří „chtějí varovat“ nebo „chtějí pomoci“, ale obsah si neověřili.

Druhým je dezinformace (angl. disinformation), tedy záměrné uvádění v omyl, připravené s cílem někoho přesvědčit, vyvolat neshody mezi lidmi, diskreditovat protivníka nebo vyvolat paniku. Pro příjemce je nejdůležitější to, že v obou případech může být výsledek podobný, proto je dobré reagovat klidně a ověřovat zdroje.

Dezinformace nemusí vždy spočívat v naprosté lži. Často využívá skutečné prvky, ale prezentuje je tak, aby příjemce vyvodil jiný závěr, než jaký vyplývá z úplného kontextu. Může se jednat o vytržení úryvku z většího celku, vynechání důležitých detailů, posunutí důrazu nebo jednostranné podání faktů.

Zvláštním příkladem jsou materiály typu deepfake, tedy videozáznamy nebo zvukové nahrávky, které se vydávají za konkrétní osobu. Mohou vypadat velmi věrohodně, a přesto zobrazovat něco, co se nikdy nestalo. V praxi může divák vidět „důkaz“ v podobě záznamu a instinktivně usoudit, že to musí být pravda.

K šíření dezinformací přispívají také clickbaitové (na kliknutí lákající) nadpisy, tedy titulky vytvořené za účelem vyvolání emocí a přimění k kliknutí. Takový nadpis je často senzačnější než samotný obsah článku. Může také naznačovat něco, co z materiálu nevyplývá. V důsledku toho se uživatel rozhoduje pod vlivem nadpisu, ještě než stihne informace v klidu posoudit.

Je dobré si uvědomit, že lidé často věří informacím ne proto, že by je důkladně ověřili, ale proto, že jim znějí povědomě nebo odpovídají jejich dosavadním přesvědčením. Funguje zde také jednoduchý mechanismus: pokud se stejná zpráva opakuje na mnoha místech, začne působit jako pravdivá. Navíc, je-li obsah emotivní, člověk častěji reaguje rychle a méně často analyzuje podrobnosti.

V každodenním životě pomáhají jednoduché varovné signály. Podezřelé bývají příspěvky bez autora a data, bez jasného zdroje, s hesly typu „nikdo o tom nemluví“, „skrývají pravdu“, „naléhavé“, „sdílejte okamžitě“. Opatrnost je na místě také tehdy, když je v obsahu mnoho křiklavých formulací, vykřičníků, nebo když materiál obsahuje „šokující“ fotografii či video, ale neuvádí, odkud pochází.