Jak vznikají deepfakey?

Představme si malíře, který chce namalovat dokonalý portrét politika. Místo toho, aby se na něj jen díval, prostuduje tisíce fotografií a videí s jeho podobiznou. Zapamatuje si, jak se mu při smíchu tvoří vrásky kolem očí, jak mžourá víčky a jak se mu tvarují rty, když vyslovuje konkrétní hlásky.

Počítač dělá přesně to samé – „prohlíží“ si materiály s podobou dané osoby tak dlouho, dokud se nenaučí každý sebemenší výraz a pohyb obličeje.

Aby se však počítač mohl někoho tímto způsobem „naučit“, potřebuje fotografie a videozáznamy. Největším zdrojem těchto dat jsou dnes sociální sítě, jako je Facebook nebo Instagram. Každá veřejně sdílená fotografie z dovolené, videoklip s vnoučaty nebo profilová fotka je pro podvodníky cenným materiálem. Veřejně dostupné materiály jsou jako otevřená kniha, ze které může umělá inteligence bez překážek čerpat informace o tom, jak vypadáme a jak zní náš hlas.

Proč je to právě teď tak důležité?

Ještě před několika lety bylo vytvoření přesvědčivého deepfaku nesmírně obtížné a nákladné. Dnes je technologie, která zcela postačuje k vytvoření falešného obsahu, dostupná na dosah ruky, třeba i v našich smartphonech. Podvodník nemusí být vůbec geniální informatik. Stačí mu trocha důvtipu a naše veřejně dostupné fotografie.